Asi není nikoho, kdo by se netěšil na dovolenou. Představuje pro nás dobu, kdy si můžeme odpočinout od starostí všedního dne a především našeho zaměstnání. Je to čas, kdy bychom měli regenerovat a nabírat nové síly.
Pokud máme se zaměstnavatelem klasickou pracovní smlouvu na plný úvazek, máme výhodu v tom, že je zákonem daný minimální počet dní dovolené, na které máme nárok. A někteří zaměstnavatelé, ve snaze přilákat nové pracovníky a udržet si ty stávající, nabízí i dny nad rámec zákona.
Problém je, že je potřeba si o ně zažádat s předstihem. Dává to samozřejmě smysl, neboť zaměstnavatel musí mít možnost zajistit, aby měl vždy dostatek pracovníků. Musí tedy pokud možno předem vědět, kdy mu bude některý chybět.
To však představuje potíž pro zaměstnance. Ti se totiž musí rozhodnout, jak si vlastně dovolenou vyberou. Mají totiž možnost si ji brát po jednotlivých dnech, ale i po delších úsecích. Obě metody mají své výhody a nevýhody, nehledě na to, že je nutné si také zvolit období.
Pokud máte děti školního věku, pak je situace poměrně jednoduchá – vyberete si ji v době, kdy má váš potomek prázdniny, abyste je mohli strávit s ním. V případě letních prázdnin je pak ideální doba, kdy máte například koupený zájezd do zahraničí.
V každém případě se však nedoporučuje, bez ohledu na to, kolik dní máte, brát si více než dva po sobě jdoucí týdny, pokud k tomu není skutečně vážný důvod. V opačném případě pro vás totiž bude značně nepříjemné začlenit se opět do pracovního procesu, neboť tělo si za tu dobu již zvyklo na zcela nový režim, nehledě na úkoly, které by se vám tam za tu dobu nahromadily. Trvalo by vám tedy celkem dlouhou dobu, než byste se opět dostali „do tempa“.
Je tedy jasné, že ačkoliv je dlouhá dovolená velmi lákavá, obzvlášť pokud máme možnost strávit ji v zahraničí, není to vždy dobrý nápad. Důsledky by pak totiž pro vás nemusely být zrovna příjemné.