Léčba závislosti je speciální disciplína, která patří do rukou lékařů a adiktologů. Pokud se jedná o lehčí závislost nebo závislost v počátcích, je možné a správné využít možnosti psychoterapie. Tato metoda zahrnuje řízený rozhovor s pacientem, během kterého může lékař pozorovat chování a myšlení pacienta. Cílem je nasměrovat jej na problémové okamžiky, které jej udržují v závislosti a které mu nedovolují se jí zbavit. Pokud pacient tyto nevhodné vzorce chování a myšlení odhalí a rozhodne se je pozměnit, může se závislosti zbavit. Ovšem tato metoda vyžaduje velké úsilí i práci na obou stranách. Proto je poměrně moderní využít výdobytky farmakologie a využít některou z látek, které při odvykání pomáhají.
Jako příklad může sloužit závislost na tabáku. U té se využívá vareniclin nebo bupropion. U alkoholové závislosti se využívají dlouho působící benzodiazepiny, které jsou schopné tlumit abstinenční příznaky. Druhou možností je disulfiram, látka poměrně známá i mezi veřejností. Ta totiž, pokud se podá člověku, který následně podlehne své závislosti a alkohol si dopřeje, způsobí velmi nepříjemné fyzické příznaky, ty pak odrazují pacienta od dalšího požívání. Acamprosat je látka, která pomáhá pacientům udržet abstinenci.
Proto je také podávána těsně poté, co pacient abstinenci začne dodržovat. Jednou z nejvýznamnějších závislostí je závislost na opioidech. Ne všechny země si vedou v této statistice stejně. Jedná se pravděpodobně o důsledek dostupnosti daných látek v jednotlivých zemích. Pro tyto závislosti se pak využívají jako naloxon, buprenorphin, naltrexon nebo clonidin. Opět se jedná o látky, které mají antagonizující účinek, tedy snižují účinky jednotlivých drog. Dochází pak k tomu, že pro závislého nemá smysl tuto drogu užívat. I v takovém případě je ale vhodné, aby byl celá léčba podepřena psychoterapií.